Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae Cechoslovaca

Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae Cechoslovaca

Původní práce / Original papers

ACTA CHIRURGIAE ORTHOPAEDICAE ET TRAUMATOLOGIAE ČECHOSL.,
75, 2008, p. 34 - 39

Operační řešení avulzního poranění tibiálního úponu zadního zkříženého vazu

Surgical Management of Posterior Cruciate Ligament Avulsion Fracture

P. VALÍŠ, M. ŘEPKO, M. , M. NÝDRLE, R. CHALOUPKA
Ortopedická klinika FN Brno-Bohunice
ABSTRACT

PURPOSE OF THE STUDY

Injury to the posterior cruciate ligament (PCL) is relatively rare and, if combined with avulsion fracture of the PCL insertion site, it accounts for only a small number of knee injuries. This is why PCL avulsion fracture is an easily missed diagnosis resulting in knee instability and arthritis development. The aim of this study was to show the necessity of surgical treatment of these injuries.

MATERIAL

Between January 2004 and September 2005, four patients with PCL injury underwent surgery. Three had avulsion fracture at the PCL insertion site, and in one the avulsion fracture involved also the intercondylar eminence. The average follow-up was 15 months, with a range of 5 to 20 months.

METHODS

The diagnosis was based on clinical examination, plain X-ray and MRI results. After arthroscopic treatment of the anterior compartment, the posterior compartment was treated from the posteromedial and the posterolateral approach. Using a K-wire for guidance, a tunnel was drilled and the fragment was fixed with an absorbable cannulated screw. Postoperatively, the limb was immobilized in a rigid brace at a 20° flexion for weeks followed by passive exercise rehabilitation. Within weeks of surgery full weight-bearing was possible in all patients. Outcome evaluation was based on clinical, radiographic and MRI examination shortly after surgery and at 3-month follow-up.

RESULTS

None of the four treated knee joints had any post-operative instability. The PCL was in a correct position and showed appropriate tension on MRI scans.

DISCUSION

Today arthroscopically-assisted operations are preferred to conservative treatment or open osteosynthesis. An exact diagnosis is best made on the basis MRI examination. To fix the bony fragment, various techniques can be used, such as hooked nail, screw, K-wire or traction suture through the proximal tibia. The method used usually depends on the size of a bony fragment.

CONCLUSIONS

The advantages of arthroscopic surgery include faster healing and rehabilitation and less pain and trauma associated with the operative procedure. A readily performed arthroscopic procedure prevents knee joint instability and arthritis development, the outcomes achieved in our patients give support to the indication for surgical treatment in this kind of knee injury.

Key words: posterior cruciate ligament, avulsion fracture of the tibia, arthroscopy, osteosynthesis.

ACHOT 1/2008
ÚVOD

Avulzní poranění tibiálního úponu PCL tvoří jen malý segment ze všech poranění (9, 10). Mechanismus úrazu je většinou uniformní - úder zepředu do horního konce tibie. Anamnéza těchto poranění zahrnuje některý z typických mechanismů - dashboard injury, cyklová havárie, sražení chodce automobilem, pád na flektované koleno (5, 6, 8). Při vyšetření často nacházíme zhmoždění přední strany bérce (těsně po úrazu), lehké omezení pohybu a menší hemartros v akutní fázi. Významným symptomem je nestabilita, která však v akutní fázi může uniknout prvotnímu vyšetření. Přítomna je zadní zásuvka v 90° flexi kloubu, spíše ve formě "zapadnutí" tibie dozadu. Míra posunu pak vyjadřuje závažnost nestability: zadní zásuvka v 90° - stupně: - I (0-5 mm), II (5-10 mm), III (nad 10 mm). Posun srovnáváme vždy se zdravou stranou a můžeme objektivizovat drženými snímky kolen v bočné projekci. Kromě zadní zásuvky nacházíme pozitivní kvadriceps test (v relaxované poloze je tibie ?zapadnutá" dozadu, při kontrakci m. quadriceps tibie reponuje). Stejně tak je signifikantní falešně pozitivní Lachmanův test: tibie je v relaxovaném stavu dislokovaná do zadní zásuvky, takže můžeme vybavit Lachmanův test, který je však vlastně jen repozičním manévrem.

Diagnostika je díky pozitivnímu obrazu na rtg-snímku jednodušší než při izolovaném přetržení vazu. Poranění PCL může být izolované nebo sdružené s poškozením dalších struktur (postranní vazy, přední zkřížený vaz, menisky). Při větším násilí dojde k poranění zadního pouzdra, včetně poranění šlachy m. popliteus (6). Někdy mohou být potíže pacienta spojeny se symptomatickým poraněním zadních rohů menisků, které jsou anatomicky spjaty s dolním úponem PCL (6). Při neléčení poranění LCP vzniká chronická zadní nestabilita, která vede k časnému artrotickému postižení kolene. Případná artróza postihuje mediální kompartment a patelofemorální skloubení (1). Operační léčení nevyžaduje rekonstrukci vazu, ale ukotvení odlomeného kostního úponu, což většinou vede k dobrému zhojení.

ACHOT 1/2008
MATERIÁL A METODA
ACHOT 1/2008

V našem souboru máme 4 poraněné, kteří byli v poměrně krátkém časovém odstupu diagnostikováni a operováni pro typické odlomení zadní hrany tibie spojené s insuficiencí PCL. Od ledna 2004 do září 2005 jsme odoperovali 4 pacienty s odlomením zadní hrany tibie s úponem LCP. Z tohoto počtu byli 3 ženy a 1 muž. Ve 3 případech se jednalo o poranění při sjezdovém lyžování a v 1 případě o pád z výšky. V tomto případě došlo také k odlomení interkondylické eminence s úponem LCA. Průměrný věk v době operace byl 45 let, a to od 40 do 51 let. Doba sledování po operaci je průměrně 14 měsíců, od 5 do 20 měsíců.

Před operací jsme ve všech případech diagnostikovali stav poranění pomocí prostého rtg-vyšetření (obr. la, b), klinického vyšetření a pomocí magnetické rezonance (MRI) (obr. 2a, b). Pooperačně jsme zopakovali ve všech případech prosté rtg-vyšetření (3a, b) a MRI vyšetření (4a, b). Dále v intervalech 3, 6 a 12 měsíců po operaci jsme stav zhodnotili také pomocí klinického a rtg-vyšetření. K cílenému hodnocení abrupce PCL se snažíme určit velikost a integritu kostního fragmentu a jeho přesnou polohu - tyto údaje jsou nezbytné pro naplánování operačního výkonu. Indikací k operaci bývají jak míranestability - vhodný je stupeň II III (12) - tak míra dislokace fragmentu - posun větší jak 2 mm (4). Menší posun lze řešit konzervativně fixací. Takto jsme žádné poranění neřešili, nemáme tedy zkušenosti s nejvhodnější polohou při zasádrování. Otevřená operace přístupem z popliteální krajiny (21) je popisovaná řadou autorů (23, 24, 26).

Novější literární prameny (3, 7, 11, 12, 13, 20, 25) doporučují jako vhodnější artoskopicky asistovanou osteosyntézu. Menší a méně rizikový operační přístup jsou hlavním argumentem, stejně jako z toho plynoucí kratší doba hojení a rekonvalescence. K fixaci kostěného fragmentu lze použít různé techniky: skobičku, šroub, K-dráty, tahový steh skrze proximální tibii. Většinou je metoda odvislá od velikosti fragmentu. Kim (11) doporučuje na nejmenší fragment (pod 10 mm) tahový steh, na střední (10-20 mm) několik K-drátů a nad 20 mm šroub.

OPERAČNÍ TECHNIKA
ACHOT 1/2008

Ve všech případech operačního řešení těchto poranění jsme postupovali stejným způsobem. Nejprve jsme ze standardních přístupů (anteromediální a anterolaterální) artroskopicky prohlédli celý kolenní kloub, diagnostikovali související poranění a ošetřili případná poranění menisků. Následně jsme s využitím posterolaterálního a posteromediálního přístupu (22) (obr. 5a, b, c) ozřejmili zadní kompartment kolene. Posteromediální port leží za mediálním kondylem femuru asi 1 cm nad linií štěrbiny kolene. Posterolaterální port leží za laterálním kondylem femuru nad linií štěrbiny v trojúhelníku vymezeném laterálním postranním vazem, m. biceps femoris a femurem. V tomto případě je velmi nutné, aby se port nacházel nad m. biceps femoris, aby se zabránilo poranění nervus peroneus.

Po ozřejmění zadního kompartmentu a debridemen-tu jsme nejprve pomocí manuálního tlaku následně fixovali fragment pomocí K-drátu (obr. 6). Následovalo navrtání kanálu a příprava předvrtníkem s fixací zadního fragmentu k tibii kanalizovaným vstřebatelným šroubem (obr. 7). Ve skupině našich pacientů jsme ošetřovali pacienty s avulzním poraněním s dislokovaným fragmentem větším než 20 mm. K taliové osteosyntéze jsme využili šroubů z biodegradibilního materiálu, který není překážkou pro kontrolu MRI. V jednom případě, kde došlo k odlomení interkondylické eminence, jsme doplnili výkon zepředu fixací eminence vstřebatelnými piny. Pooperačně jsme nakládali rigidní ortézu ve 20° flexi kolena na dobu 4 týdnů. Po této době pacienti začali v ortéze rehabilitovat a pasivně rozcvičovat pohyb. Ortézu pacienti odložili po 6 týdnech a v tomto období začali zatěžovat. Plná zátěž byla ve všech případech do 10 týdnů od operace.

VÝSLEDKY

Při hodnocení výsledků operace jsme hodnotili subjektivní pocit stability, klinické vyšetření a rtg i MRI obraz. Ve všech 4 operovaných případech jsme nezaznamenali pooperační instabilitu. Na MRI kontrolách byl zadní zkřížený vaz ve správném postavení a dobré tenzi. Všichni pacienti jsou v současné době bez potíží a vrátili se do plné aktivity jako před operací. Jedná se o předběžné výsledky, které budou nadále hodnoceny z dlouhodobého hlediska.

DISKUSE
ACHOT 1/2008

Poranění zadního zkříženého vazu kolena je tak trochu ve stínu publicity ostatních poranění kolenního kloubu, zejména pak předního zkříženého vazu. Výskytem je opravdu vzácnější a mnoho pracovišť volí u PCL spíše konzervativní postup, proto publikace referující o operacích těchto poranění nejsou časté. Torisu (23, 24) cituje práce Solonena (1967) a Trickeyho (1968) a souhlasí s jejich závěry, že poranění PCL není příliš časté a je spíše přehlédnuto.

Anatomie a biomechanika PCL je popisována v řadě prací. Elektronmikroskopické studie prokázaly, že vaz je složen z vláken kolagenu typu I, která se průběhem od horního úponu k dolnímu stávají tenčími v průměru, a tvoří anterolaterální a posteromediální porci vazu. Přitom anterolaterální porce se napíná spíše při flexi kolena, posteromediální pak při extenzi kloubu. Vaz zodpovídá za 85-100 % stability bránící posunu tibie směrem dozadu (2). Pevnost vazu je udávána na hranici 2000 N v tahu (1). Primární role PCL je v zabránění posunu tibie dozadu, důležitá je i kontrola ohybu kolena a řízení rotační stability (reguluje vnitřní rotaci a hyperextenzi) (1).

Diagnostika poranění PCL není jednoduchá, i když většina poranění kolenního kloubu jsou pečlivě vyšetřena klinicky a většinou pak i artroskopicky, pokud existuje podezření na nitrokloubní poranění. Právě PCL je obtížné prohlédnout při běžné artroskopii z anterolaterálního portu, zvláště v zadní dolní části. Dolní úpon zadního zkříženého vazu je umístěn pod zadním okrajem tibie a většinou je částečně spojen se zadním rohem laterálního menisku. Upíná se v area interkondylaris posterior sahá až 1,5 cm distálně od zadního okraje kloubní štěrbiny, zde je šíře úponu až 13 mm (6). Základem verifikace tibiální avulze LCP je rtg-snímek, který by měl v případě abrupce jasně ukázat odtržený úpon. Pokud zjistíme jakoukoli nejasnost na rtg-snímku v oblasti zadní hrany tibie a z klinického nálezu podezíráme poranění PCL, indikujeme magnetickou rezonanci (MRI) kolenního kloubu. Ověřili jsme si, že k definitivní diagnóze a dobrému naplánování eventuální operace poslouží MRI nejlépe, stejně tak i ke kontrole pooperačního výsledku (16, 21).

V literatuře je popsáno hodnocení výsledků léčení abrupce dolního úponu PCL v několika desítkách případů (v rozpětí posledních 40 let). Autoři nejsou vůbec uniformní v léčebných postupech. Konzervativní léčení referované v pracích Torisu (24), Meyerse (17) i Parolieho (18) mají v podstatě podobné výsledky jako operace nejrůznějšího druhu: otevřená osteosyntéza (4, 24, 26), i artroskopicky asistovaná operace (11, 12, 13, 14, 15). Shelbourne (19) uvádí, že ze 133 poranění PCL se polovina sportovců vrátila ke stejné úrovni zátěže, jako před úrazem, a jen šestina sportovců se ke stejnému sportu nevrátila. Minimalizace operačního přístupu v této problémové oblasti favorizuje artroskopicky asistované operace (15).

Mechanismus úrazu vedoucího k poranění PCL je uniformní - úder do horního konce tibie, a tedy přímé násilí na vaz. Některé prameny mají za nejčastější příčinu poranění dashboard injury (5, 6) nebo pád na koleno. Jiní autoři spíše referují o haváriích na motocyklu (4, 23). Rozdíly jsou spíše dány masovějším motocyklismem v některých asijských zemích. Každopádně je výskyt poranění PCL vzácnější, než je tomu u předního zkříženého vazu. Tvoří 2-23 % všech poranění kolena, izolované poranění z toho tvoří 1/3 případů (21). Podle našich zkušeností bychom podíl poranění PCL viděli rozhodně pod hranicí 2 %. Sonin (21) každopádně udává výskyt poranění PCL ve 2,4 % z MRI vyšetřených 1950 kolenních kloubů. Údaj je prakticky shodný (2 %) s incidencí izolovaného, asymptomatického poranění PCL u hráčů amerického fotbalu (1).

ZÁVĚR

V relativně krátkém časovém období v roce 2004 jsme ošetřili 4 pacienty s poraněním PCL - odtržením dolního úponu s kostním fragmentem ze zadní hrany tibie. Ve všech případech jsme postupovali shodně. Primární klinická diagnostika na naší ambulanci byla doplněna rtg-snímkem kolenního kloubu, hned zpočátku byla tedy diagnóza jasná. Po MRI vyšetření jsme pak plánovali operaci, která spočívala v artroskopii kolena nejprve běžným postupem, pak jsme z obou zadních přístupů ověřili velikost a pozici kostního fragmentu. Jeho velikost nám dovolila ve všech případech osteosyntézu tunelizovaným šroubem, z biomateriálu. To nám umožnilo kontrolu MRI. Klinické výsledky našich pacientů podporují správnost indikace operačního řešení těchto kolenních poranění.

Literatura

Práce byla přijata 4. 6. 2007.

Celá stať v dokumentu PDF

Zpět


Nabídka nakladatelství:

 

Peter Wendsche, Radek Veselý et al.
Traumatologie

Traumatologie

Druhé, přepracované a rozšířené vydání

 

Jan Lebl, Zdeněk Šumník, Ondřej Souček, Hana Malcová, Klára Maratová, Jana Plešková, Štěpánka Průhová, Jan Štulík, Lukáš Wagenknecht
Onemocnění skeletu u dětí

Onemocnění skeletu u dětí

Motolské pediatrické semináře 4

 

Jiří Skála-Rosenbaum, Valér Džupa, Martin Krbec et al.
Zlomeniny proximálního femuru

Zlomeniny proximálního femuru

 

Jiří Kříž et al.
Poranění míchy

Poranění míchy

Příčiny, důsledky, organizace péče