Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae Cechoslovaca

Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae Cechoslovaca

Kazuistika / Case report

ACTA CHIRURGIAE ORTHOPAEDICAE ET TRAUMATOLOGIAE ČECHOSL.,
79, 2012, p. 74 - 79

Oboustranná artrodéza mediální části nohy u pacientky s revmatoidní artritidou

Bilateral Arthrodesis of the Medial Foot Joints in a Patient with Rheumatoid Arthritis

S. POPELKA1, R. HROMÁDKA1,2, V. BARTÁK1, A. SOSNA1
1 I. ortopedická klinika 1. LF UK Praha, FN Motol
2 Anatomický ústav 1. LF UK Praha

SUMMARY

Patients with rheumatoid arthritis (RA) often have foot problems. The subtalar and particularly talonavicular joints are affected most frequently. The posterior tibial tendon has an important role in mid-foot stability. In RA patients, chronic inflammation of this tendon or talonavicular joint arthritis can results in posterior tibial tendon rupture. This leads to a collapsed talonavicular joint and forefoot instability, first with talonavicular and later Chopart's joint involvement. This shows as a planovalgus foot, with the forefoot in pronation and the heel in valgus deviation.

In a 61-year-old RA patient, ruptures of the posterior tibial tendon due to rheumatoid inflammation occurred bilaterally with subsequent deviation and instability of the forefoot. Arthrodesis with a medial column screw-Midfoot Fusion Bolt was carried out on the left foot and 4 months later on the right foot.

At 7 months after the left and 4 months after the right foot surgery, the patient was free from pain, both feet were stable under loading and the forefoot was firm. The planovalgus deformity was corrected, as well as a  valgus deviation of the great toe. Radiography showed a good position of the screws and complete healing of the medial foot joints.

Key words: rheumatoid arthritis, arthrodesis of medial foot joints, pes planovalgus, tibialis posterior muscle.

ÚVOD

Noha je u pacientů s revmatoidní artritidou postižena velice často. Nejčastěji dochází k destrukci hlaviček metatarzů, valgózní deviaci palce, nestabilitě I. metatarzu, kdy zánětem dochází k uvolnění vazů mezi I. metatarzem (MTT) a os cuboideum a I. metatarz se stáčí do varozity. Časté je i postižení subtalárních kloubů, zvláště pak kloubu talonavikulárního, kalkaneokuboidního a talokalkaneálního. Postižení těchto kloubů je u pacientů s revmatoidní artritidou častější, než postižení hlezna. Důležitým stabilizátorem mediální části nohy je šlacha m. tibialis posterior, což dokládá řada autorů (3, 4, 5, 6, 8, 10, 17, 22). Sami jsme měli možnost si ověřit tento fakt na pitevním materiálu. Šlacha m. tibialis posterior se upíná svým hlavním úponem na os naviculare pedis. Odtud se ještě rozděluje její úpon na tři části - distální, mediální a dorzální. Distální úpon jde k mediální části os cuneiforme a os cuboideum. Mediální úpon jde k bažím metatarzů a dorzální část jde k  sustentaculum tali calcanea a k plantárnímu kalkaneonavikulárnímu ligamentu (obr. la, b, c).

U pacientů s revmatoidní artitidou vlivem zánětu šlachy m. tibialis posterior nebo při artritidě talonavikulárního kloubu může dojít k ruptuře šlachy m. tibialis posterior (6, 12, 17). Dochází k uvolnění talonavikulárního kloubu a  nestabilitě přednoží, nejprve v talonavikulárním kloubu a později v celém Chopartově kloubu. Klinicky je patrná planovalgózní deviace nohy, přednoží se stáčí do pronace a pata je ve valgozitě. Z operačních výkonů přichází v úvahu jen artrodéza jednotlivých kloubů nebo trojí artrodéza subtalárních kloubů.

ACHOT 1/2012

Popis kazuistiky

ACHOT 1/2012

61-letá pacientka s 1Oletou anamnézou revmatoidní artritidy, dlouhodobě léčena Medrolem 4 mg denně. Je po náhradě levého kolenního kloubu a po operaci vbočeného palce vpravo (osteotomie I. MTT) na jiných pracovištích. Asi 3/4 roku pozorovala bolesti obou nohou, otoky hlezen a v oblasti podélné klenby nožní. Postupně došlo k progresi planovalgózního postavení obou nohou, více vlevo. Při klinickém vyšetření byla patrná nestabilita obou přednoží. Nestabilita byla v kloubu talonavikulárním a kalkaneokuboidním. Při zátěži docházelo k valgózní deviaci přednoží. Nohy měly tvar písmene "S" (obr. 2).

Při rentgenovém vyšetření byla přítomna vlevo luxace a vpravo subluxace talonavikulárního kloubu, bilaterálně artritida metatarzocuneiformního kloubu palce s následkem varózní deviace I. MTT (obr. 3a, b, c, d). Intermetatarzální úhel mezi I. a II. metatarzem byl vlevo 22 stupňů, vpravo 18 stupňů. Valgózní deviace palce byla 30 stupňů.

Byla provedena oboustranná artrodéza mediální části nohy, nejdříve vlevo a po 4 měsících vpravo. K artrodéze jsme použili hřeb firmy Synthes - Midfoot Fusion Bolt. Operovali jsme v celkové anestezii v turniketu. Operační přístup jsme použili podélný na mediální straně nohy od talonavikulárního kloubu až po metatarzofalangeální kloub palce. Při operaci jsme nalezli kompletní rupturu šlachy m. tibialis posterior, jejíž proximální konec jsme nenalezli. Os naviculare pedis byla luxována laterálně a plantárně (obr. 4). Uvolnili jsme talonavikulární kloub, provedli jsme synovectomii kloubu a odstranili jsme zbytky chrupavky na hlavici talu a na os naviculare pedis. Dále jsme postupovali distálně a uvolnili jsme kloub mezi I. MTT a os cuboideum a  provedli jsme klínovitou osteotomii tohoto kloubu, abychom zkorigovali varózní postavení I. MTT (op. sec. Lapidus). Po repozici metatarzocuneiformního a  tálonavikulárního kloubu jsme provizorně perkutármě zajistili správné postavení 2 Kirschnerovými dráty. Přes hlavičku I. MŤT jsme za kontroly rtg zesilovače zavedli vodicí drát v ose I. MTT přes všechny klouby mediální části nohy až do talu (obr. 5). Postupně jsme vyvrtali po drátu dle návodu otvor pro hřeb - Midfoot Fusion Bolt. Jedná se o nekanalizovaný hřeb tloušťky 6,5 mm, který je k dispozici v délkách od 50 mm do 160 mm (obr. 6). U naší pacientky jsme použili v obou případech hřeb délky 120 mm. Ke kompresi osteosynthézy slouží speciální zavaděč na hřeb (obr. 7). Konec hřebu v hlavici MTT jsme zapustili do dřeňové dutiny I. MTT, aby nedocházelo k dráždění při pohybu MTP kloubu palce (obr. 8). Otvor po hřebu jsme zakryli kostním štěpem s chrupavkou, kterou jsme před vrtáním hřebu odebrali z hlavice MTT. Po fixaci hřebem jsme odstranili provizorně perkutánně zavedené 2 Kirschnerovy dráty. Zavedli jsme jeden odsavný drén. Po sutuře podkoží a kůže jsme přiložili dorzální sádrovou dlahu od špiček prstů pod kolenní kloub.

Druhý den jsme odstranili odsavný drén. Sádrovou dlahu jsme ponechali 7 týdnů. Po sejmutí sádry apo kontrolním rentgenovém vyšetření jsme povolili rehabilitaci, uvolňování hybnosti hlezna a palce nohy a postupné zatěžování končetiny.

Za 4 měsíce po operaci levé nohy jsme provedli stejný výkon i na druhé noze. V  současné době je pacientka 7 měsíců po operaci levé nohy a 3 měsíce po operaci pravé nohy. Je bez bolestí, při zatížení jsou nohy stabilní. Planovalgózní deviace je vyrovnaná. Valgózní deviace palce je taktéž zkorigovaná (obr. 9a, b, c). Na rentgenovém snímku je postavení hřebu dobré, inter-metatarzální úhel mezi I. a II. metatarzem je kolem 10 stupňů, na bočním snímkuje luxace v  talonavikulárním kloubu upravena. Klouby na mediální straně nohy jsou zhojené (obr. 10a, b, c, d).

ACHOT 1/2012

DISKUSE

ACHOT 1/2012

Noha je u pacientů s revmatoidní artritidou postižena velice často, jak uvádí řada autorů (2, 7, 9, 13). Někdy se může jednat i o první příznak revmatoidní artritidy. Prvním příznakem bývá bolest a rozvoj deformity přednoží.

Šlacha m. tibialis posterior je významným stabilizátorem přednoží. I u jiných našich pacientů s revmatoidní artritidou, kdy byl izolovaně postižen talonavikulární kloub jsme v několika případech zjistili částečnou nebo úplnou rupturu šlachy m. tibialis posterior (17). Při klinickém vyšetření jsou patrné známky dysfunkce šlachy m. tibialis posterior, valgózní deviace paty a  prominence mediálního okraje nohy. Při vyšetření se používá test ke zjištění funkce šlachy m. tibialis posterior, je to tzv. heel rise test (12, 22). Při stoji na špičkách při správné funkci m. tibialis posterior dochází ke korekci valgózní deviace paty. Při dysfunkci této šlachy pata zůstává ve valgózním postavení.

U pacientů, kde máme podezření na dysfunkci šlachy m. tibialis posterior, provádíme magnetickou rezonanci (MRI) nohy se zaměřením na šlachu m. tibialis posterior (4, 15, 17). U této pacientky jsme MRI neprováděli, protože klinický nález byl jednoznačný.

U pacientů s revmatoidní artritidou při postižení přednoží je jedinou možností artrodéza. Nejčastěji bývá postižen talonavikulární kloub. Dobré výsledky s  izolovanou talonavikulární artrodézou uvádí řada autorů (2, 7, 9, 11, 13, 19).

Při postižení i ostatních subtalárních kloubů jsou dobré výsledky s trojí artrodézou subtalárních kloubů nebo dvojí artrodézou mezi talonavikulárním a  talokalkaneálním kloubem z mediálního přístupu (3, 13). K fixaci artrodézy většina autorů používá šrouby, skoby nebo kombinace šroubů a skob.

U naší pacientky byla současně s postižením přednoží patrná artritida kloubu mezi I. metatarzem a os cuneiforme. Vlivem nestability I. metatarzu došlo k  varózní deviaci I. MTT. Proto jsme u této pacientky použili ke korekci osteosynthetický materiál, který umožnil rigidní fixaci mediální části nohy. Varozita I. MTT byla korigována korekční artrodézou tohoto kloubu - oparací podle Lapiduse, s kterou máme dobré zkušenosti (14, 16,18, 21).

V literatuře jsme nenašli použití tohoto hřebu k artrodéze mediální části nohy u pacientů s revmatoidní artritidou. Hřeb byl vyvinut pro artrodézu mediální části nohy u pacientů s diabetickou nohou - rocker-bottom foot, kdy dochází ke kolapsu mediálního oblouku nohy a vertikálnímu postavení talu a při deviaci nohy u M. Charcot-Marie-Tooth. U diabetické nohy Assal (1) používá "medial column screw". Suh (20) k artrodéze používá modifikovanou kalkaneální dlahu, kterou aplikuje na dorzum nohy. Při kostních defektech používá spongioplastiku.

ACHOT 1/2012

ZÁVĚR

V našem případu jsme zaznamenali po ruptuře šlachy m. tibialis posterior rychlou progresi deviace nohy a nestability přednoží. U pacientů s revmatoidní artritidou, kdy dojde k ruptuře šlachy m. tibialis posterior, se zhoršuje biomechanická situace v talonavikulárním a kalkaneokuboidním kloubu. Včasné rozpoznání a včasná operační léčba zajistí dobrou stabilitu nohy.

Literatura

Celá stať v dokumentu PDF

Zpět


Nabídka nakladatelství:

 

Peter Wendsche, Radek Veselý et al.
Úskalí a komplikace při léčení zlomenin

Úskalí a komplikace při léčení zlomenin

 

Petr Chládek
Femoroacetabulární impingement syndrom

Femoroacetabulární impingement syndrom

 

Ctibor Povýšil
Patomorfologie chorob kostí a kloubů

Patomorfologie chorob kostí a kloubů